Mark Wayne Clark byl důstojník armády Spojených států amerických, který sloužil během první a druhé světové války a války v Koreji. Za druhé světové války byl nejmladším čtyřhvězdičkovým generálem armády Spojených států.
Za první světové války byl velitelem roty a jako dvaadvacetiletý kapitán sloužil v roce 1918 ve Francii, kde byl vážně zraněn šrapnelem. Po válce si Clarkových schopností všiml budoucí náčelník generálního štábu americké armády generál George Marshall. Během druhé světové války velel americké 5. armádě a později 15. skupině armád v italském tažení. Je známý tím, že vedl Pátou armádu při jejím dobytí Říma v červnu 1944.
Clark byl silně kritizován za to, že ignoroval rozkazy svého nadřízeného, britského generála sira Harolda R. L. G. Alexandera, a nechal německou 10. armádu proklouznout, při své snaze dobýt Řím, hlavní město Itálie, strategicky nedůležité město. Clark nařídil Lucianu Truscottovi, aby zvolil operaci Turtle směrem k Římu namísto operace Buffalo k přerušení trasy 6 u Valmonte, kterou nařídil Alexander. Německá 10. armáda se pak spojila se zbytkem německé armádní skupiny na Trasimenské linii.