Krátká odpověď zní:

• Britové: obyvatelé Britonie před římskou invazí a původní obyvatelé během římské okupace. Během okupace trvající dostatečně dlouho (a určitě od anglosaské invaze) mají pojmy pro domorodce tendenci se rozmazávat – vždyť možná něčí praprarodiče přišli jako nájezdníci, ale to už mohou být rozdíly mezi staršími rodinami a rodinami bývalých přistěhovalců minimální.

• Keltové: jazyková, umělecká a/nebo kulturní skupina (viz níže)

• Anglo-saská invaze nebyla příliš lidnatá, takže “vytlačení Britů”, ačkoli se o něm dodnes učí na mnoha školách, je příliš zjednodušené a většina lidí zůstala tam, kde byla. Kultura se změnila kvůli tomu, kdo byli vládci, ale většina obyvatelstva zůstala etnologicky “britská” Viz http://en.wikipedia.org/wiki/Anglo-Saxon_settlement_of_Britain#Extent_of_the_migrations

• Moderní názvy mají hodně společného se společným jazykem a kulturou – viz Keltové na wiki. Přesto jedna zajímavá informace: Wales je název, který oblasti dali Angličané, Velšané si říkají Cymru (Wales) a Cymry (Velšané). Cymru pochází ze slova, které znamená “krajané”. Wales pochází z germánského slova, které znamená “cizinec, cizinec” (některé zdroje uvádějí “otrok”). Spočítejte si to sami.

Doporučuji knihu Johna Collise: Keltové: Keltové: Původ a znovuvynálezy. Je to učenec, který se zabývá (přinejmenším v Británii) tím, co lze nazvat “keltským omylem”. V podstatě pojednává o tom, jak a kdy byl pojem “Kelt” v průběhu věků používán – a dnešní používání tohoto slova není stejné jako v minulosti a může označovat různé oblasti v závislosti na tom, o čem mluvíte. Pokud se například podíváte na keltské umění doby bronzové a železné, uvidíte předměty z této oblasti od Španělska po východní Evropu a dokonce až po Dánsko (např. Gundestropský kotel). Takové umění je součástí toho, čemu se v akademické kultuře říká hallstattský a la Tène styl, i když v laické terminologii se jim často říká jednoduše “keltské”. Některé z těchto oblastí (např. Německo, Španělsko, Dánsko) se však dnes běžně “keltskými” nenazývají.

Ještě jsou tu jazyky, o kterých si můžete přečíst zde na Wiki. Keltskými jazyky se mluvilo na celém výše zmíněném území a také v některých částech Malé Asie. Možná si to špatně pamatuji, ale zdá se mi, že jsem četl, že Tacitus se zmínil o tom, že germánské kmeny mluvily jazykem, který se lišil od jazyka Galů, a možná tím myslel, že jejich jazyk byl již germánský a ne keltský.

Tebou uvedené označení je z lingvistického hlediska srozumitelnější: Keltština je rodina indoevropských jazyků (to z ní je strom, kde každá větev je jazyková rodina). Z této keltské větve máte další dvě větve, které se tradičně nazývají p-keltské (brythonské) a q-keltské (goidské). Důvodem těchto názvů je skutečnost, že mnoho analogických slov v obou rodinách se liší pouze tím, že se z hlásky “p” stává “q” – např. z “mac” (syn) v gaelštině se stává “map / ap ” ve velštině.

Britonština zahrnuje velštinu, bretonštinu a kornštinu a existuje hypotéza, že to bylo způsobeno tím, že při vpádu Anglosasů bylo brytonsky mluvící obyvatelstvo vytlačeno zpět na západ do Walesu, kde jazyk zůstal, a někteří také odešli z Walesu na jih do Británie. To je však velmi stará teorie, a přestože je stále ve většině knih, mnoho akademiků (já rozhodně ano) ji považuje za neuvěřitelně zjednodušenou, ne-li vyloženě chybnou.

Goidelština zahrnuje skotskou a irskou gaelštinu i manštinu.

Snad to nebylo příliš matoucí – pokud vás to může uklidnit, “keltská debata” je sama o sobě velmi matoucí a kontroverzní. Jsem také historik a ne lingvista, takže můj pohled je jiný.