Východiska: Mezi pacienty se srdečním selháním panuje polemika o tom, zda existují klinické znaky a laboratorní testy, které mohou odlišit pacienty s nízkou ejekční frakcí od pacientů s normální ejekční frakcí. Není také známa užitečnost inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) u pacientů se srdečním selháním, kteří mají normální ejekční frakci levé komory.

Metody: Z registru 2906 neselektovaných po sobě jdoucích pacientů se srdečním selháním, kteří byli přijati do 10 komunitních nemocnic akutní péče v letech 1995 a 1997, jsme identifikovali 1291 pacientů, u nichž bylo provedeno kvantitativní měření ejekční frakce levé komory. Pacienti byli rozděleni do tří skupin na základě ejekční frakce: < nebo =0,39 (n = 741, 57 %), 0,40 až 0,49 (n = 238, 18 %) a > nebo =0,50 (n = 312, 24 %). Byla měřena úmrtnost v nemocnici, předepsání inhibitorů ACE při propuštění, následná rehospitalizace, kvalita života a přežití; přeživší byli sledováni nejméně 6 měsíců po hospitalizaci.

Výsledky: Průměrný věk (+/- SD) vzorku byl 75+/-11 let; většinu (55 %) pacientů tvořily ženy. V multivariačních modelech byly věk >75 let, ženské pohlaví, hmotnost >72,7 kg a chlopenní etiologie srdečního selhání spojeny se zvýšenou pravděpodobností výskytu ejekční frakce >nebo =0,50; předchozí anamnéza srdečního selhání, ischemická nebo idiopatická příčina srdečního selhání a radiografická kardiomegalie byly spojeny s nižší pravděpodobností výskytu ejekční frakce >nebo =0,50. Na základě multivariačních modelů byla zjištěna vyšší pravděpodobnost výskytu srdečního selhání. Celková mortalita byla nižší u pacientů s ejekční frakcí > nebo =0,50 než u pacientů s ejekční frakcí < nebo =0,39 (poměr šancí = 0,69, 95% interval spolehlivosti [CI 0,49 až 0,98, P = 0,04). Mezi těmi, kteří přežili hospitalizaci s ejekční frakcí 0,40 až 0,49, mělo 65 % těch, kterým byly při propuštění předepsány inhibitory ACE, lepší průměrné upravené skóre kvality života (7,0 oproti 6,2, P = 0,02) a nižší upravenou úmrtnost (OR = 0,34, 95% CI: 0,17 až 0,70, P = 0,01) během sledování než ti, kterým inhibitory ACE předepsány nebyly. Mezi přeživšími hospitalizovanými pacienty s ejekční frakcí > nebo =0,50 mělo 45 % pacientů, kterým byly při propuštění předepsány inhibitory ACE, lepší (nižší) upravenou funkční třídu podle New York Heart Association (NYHA) (2,1 oproti 2,4, P = 0,04), ačkoli nedošlo k významnému zlepšení přežití.

Závěry: Mezi pacienty léčenými pro srdeční selhání v komunitních nemocnicích mělo 42 % těch, u nichž byla měřena ejekční frakce, relativně normální systolickou funkci (ejekční frakce > nebo 0,40). Klinické charakteristiky a úmrtnost těchto pacientů se lišily od pacientů s nízkou ejekční frakcí. U pacientů s ejekční frakcí > nebo =0,40 bylo předepsání inhibitorů ACE při propuštění spojeno s příznivými účinky.